Blog dosud nebyl aktivován. Jako potvrzení Vám byl odeslán e-mail, obsahující aktivační klíč. Pokud jste vlastníkem tohoto blogu a nedostali jste aktivační e-mail, nebo jste jej omylem smazali, přihlaste se prosím a nechte si jej poslat znovu.

Říjen 2009

Sasuke a Sasi-Chan se seznamují

27. října 2009 v 19:25 | jane-sasi |  Moje povídky na přání
Sasuke a Kasai Maydo se seznamují
Jednoho krásného letního dne Sasuke šel na procházků lesem aby si trošku provětral hlavu tou dobou šla z druhý strany holka jménem Kasai Maydo byla strašně moc krásná, pořád se Sasuke a Kasai Maydo přibližovaly k sobě, až narazily do hlavy káždému a Sasuke povídá:,,Ježišku promiň bolíto hodně já jsem Sasuke:,,A Kasai Maydo povídá:,, To já se spíš omlouvám, ahoj já jsem Kasai Maydo,,:A tak se Sasuke a Kasai Maydo seznámili,Sasuke představil Kasai Maydo ostatnim.A od té doby se Sasuke a Kasai Maydo znají a moc dobře si rozumí u nich nevyšla z pusy ani jedná hádka a to je dobře moc vám to sluší když se jednou procházely stihl je Naruto a směje se jim ale to se Sasuke neudrží a vlepí mu do pusy a Naruto řekne hrozně ošklivě:,,Sasuke, to si teda moc hezky přehnal:,, A Sasuke a Naruto se pustí do sebe je to zatim napínávý oba dva zaběhly za křoví a Kasai Maydo tam vběhne aby viděla jestli se Sasukemu něco nestalo a najefnou Naruto uhodí Kasai Maydo a ta spadne na zem Sasuke okamžitě se k ní zběhne sehne a mluví na ní:,,Kasai Maydo je ti něco?, máš něco zlomenýho?:,, Ale Kasai Maydo neodpovídá a Naruto mezitim uteče pryč a Sasukeho najednou napadne já dát pusu na rty tak to vyzkoušel a ono to pomohlo Kasai Maydo vstala probudila se a dala Sasukemu taky pusu na tvář a tak to dobře dopadlo.
The End

Hallowwen je tu...

18. října 2009 v 19:07 | jane-sasi |  Vzkazy
Tak lidi je tu Hallowwen!
Tak milovaný svátek duchů!Wow!Samozřejmě jsem musela změnit dess po tak dlouhé době...
Taky náš čekají podzimní prázdniny velká úleva...opravdu jsem na ně málem zapoměla!XD
No jo škola škodí zdraví.Koukněte na mne...Tak ještě dneska bych měla stihnout jednu pohádku.
Se mějte
Jane-sasi

Happy hallowwen!


prosim tě neodcházej Sasi-chan ze školy

16. října 2009 v 15:18 | jane-sasi |  zapisníček
Prosim tě Sasi Chan neodcházej ze školy
Nevim co bysem si tam bez tebe počala
moc pro mě znamenáš
já vim že mám ještě harryho ale ten chodí do jiný školy a neni často na emailu
KDYBY SI MI MOHLA COKOLIV SPLNIT TAK BY TO ZA 1. BYLO TO ABY SI NIKAM NEODEŠLA A ZŮSTALA VE ŠKOLE AŽ DO 9.TŘÍDY

Evanescence

11. října 2009 v 9:55 | jane-sasi |  zapisníček
Evanescence
Členové:
Terry Balsamo-Kytara
John Lecompt-Kytara
Troy Mclawhorn-Kytara
Tim Mccord-Baskytara
Rocky Gray-Bicí
Amy Lee-Zpěv
Americká formace Evanescence poprvé zazářila na soundtracku k filmu Daredevil. Jejich kariéra raketově rostla. Nejprve si se svým rockovým megahitem Bring Me To Life prorazili cestu k nejvyšším rotacím na rádiích po celém světě (a to mnohdy i do rádií, která dříve rockovou hudbu nehrála), aby to samé posléze zopakovali se všemi třemi svými dalšími singly.

Bezmála 5 miliónů prodaných nosičů debutového alba Fallen, 22 platinových a 16 zlatých desek, bezpočet nominací na nejrůznějších hudební ceny - včetně tří na European Music Awards a pěti na Grammy Awards! Taková je bilance úspěchů nové americké senzace jménem Evanescence za uplynulý rok 2003.

Album Fallen je debutem talentovaného kvartetu hudebníků z arkansaského města Little Rock, vydaným u labelu Wind-up Records. Hned na první poslech zaujme až nadpozemsky lehký vokál zpěvačky Amy Lee, který podkresluje emotivní, výrazově silný rock. "Bezesporu jsme rocková kapela," přesvědčuje o jasném přesvědčení kapely dvacetiletá Amy. "Náš hudební apetit je především epicky dramatická, temná rocková hudba."

Skupinu společně založila Amy Lee s kytaristou Benem Moodem ve svých raných teenagerských letech. "Byli jsme na takovém letním táboře a já jsem tam jednou zaslechl Amy jak hraje na piáno Meat Loafovu písničku I´ll Do Anything For Love. Tak jsem se k ní se zájmem vydal a ona mi tu písničku hned i zazpívala. Úplně mě to dostalo a přemluvil jsem jí, abychom si spolu založili kapelu," vzpomíná Ben Mood. Od prvního dne to bylo naprosté souznění dvou muzikálních duší. "Máme naprosto stejnou hudební vizi, milujeme stejnou muziku," přesvědčuje Moody. "Takže když se dáme do komponování písniček, navzájem si naše nápady doplňujeme."

Evanescence o sobě poprvé dali vědět v Little Rocku na konci devadesátých let. Jak se ovšem dá očekávat, rocková kapela tohoto ražení to vzhledem k místním hudebním tradicím na americkém Středozápadě neměla nejjednodušší. "Mladí lidé tu většinou poslouchají death metal, starší lidé zase podstatně měkčí muziku," vysvětluje Lee. "Vlastně si nevzpomenu ani na jednu zdejší kapelu, která by ve svém čele měla zpěvačku."

Evanescence začali, ovlivněni širokým spektrem umělců, od Björk, přes Danny Elfmana až k Tori Amos, vydávat svá první EP. Ačkoli zatím nedisponovali reputací vybudovanou živými vystoupeními, rychle si začali budovat velmi dobré renomé.

"Paradoxně jsme s Amy zůstávali skrytí, hodně v ústraní," vzpomíná Moody. "Druhou skladbu, kterou jsme napsali, byl to sedmiminutový gothic rockový hymnus Understanding, začala z nám neznámého důvodu hodně často hrát jedna místní rádiová stanice. Najednou jsme byli po městě populární, jenže nikdo nás vlastně neznal, nikdo netušil, kde by nás mohl najít. A to vše jen kvůli tomu, že jsme si nemohli dovolit odehrát koncert. Byl jsem jen já a Amy, peníze na muzikanty, kteří by s námi mohli hrát naživo, jsme prostě tehdy neměli."

Fallen vzniklo v Los Angeles za odborného dohledu producenta Davea Fortmana (BOYSETSFIRE, Superjoint Ritual) a Evanescence se na něm podařilo udržet rovnováhu mezi křehkou krásou a přirozenou rockovou tvrdostí. Typický pro zvuk celého alba je pilotní singl, baladicky laděná Bring Me To Life, na které pěvecky hostuje Paul McCoy, zpěvák 12 Stones. Tato skladbu hraje také důležitou roli na soundtracku k filmovému hitu Daredevil.

"'Bring Me To Life' je o objevování nového, něčeho, co ve vás probudí dosud nepoznané pocity, říká Moody a pokračuje: "Objevíte svět, který je větší a zajímavější, než bublina, ve které jste se dosud pohybovali. Vyzdvihnout si neméně tak jako tento singl zaslouží také další potencionální hity, melodicky chytlavé Tourniquet a Haunted. Ke druhé jmenované písničce Moody říká: "V téhle skladbě jsme to nejvíc ´my´, tady jsme dosáhli přesně toho, jak si myslíme, že bychom měli znít."

Po textové stránce Evanescence postihuje témata od lásky, přes zoufalství až po temnou beznaděj. Ale skupina trvá na tvrzení, že její poselství je výsledně pozitivní: "Chceme, aby naše kapela lidem říkala, že nejsou sami, kdo se musí vyrovnávat s negativními pocity, nebo bolestí, že my všichni si čas od času musíme projít něčím smutným," vzkazuje Amy Lee, autorka drtivé většiny textů skupiny. "To je život, to je lidský úděl. My říkáme, že nikdo v tom není sám, my tím procházíme také."

Živě Evanescence vystupují jako kvartet společně s druhým kytaristou Johnem LeComptem a bubeníkem Rocky Grayem "Právě v kvartetu jsme schopni předvést to, co stvoříme ve studiu na pódiu ve stejné kvalitě a stejně silně. Jsme vděčni za to, kam jsme se dostali. Hudba je dnes plná teenagerských produktů a my jsme rádi, že jsme něco dokázali jen s tím, že jsme skládali o věcech, které nám jdou ze srdce. Nechceme, nepokoušíme se prodávat milióny desek, chceme zůstat upřímní a sví."

Publikum si takhle upřímného postoje cení a album Fallen slaví v USA obrovské úspěchy. Za pouhých šest týdnů obdrželo za prodeje platinovou desku, v Evropě se během jediného, premiérového týdne prodeje prodalo přes jeden milión kusů. Renomovaný magazín Billboard Fallen vyhlásil nejprodávanějším rockovým debutem v historii existence jejich žebříčku. Music & Media zase označila jak album, tak pilotní singl za tzv. salesbreakers evropské singlové i albové hitparády (Fallen za postup během jediného týdne z 98. na 7. místo, Bring Me To Life z 33. na 6. pozici!)

<object width="445" height="364"><param name="movie" value="http://www.youtube-nocookie.com/v/cEoP43Pv57k&hl=cs&fs=1&color1=0x5d1719&color2=0xcd311b&border=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube-nocookie.com/v/cEoP43Pv57k&hl=cs&fs=1&color1=0x5d1719&color2=0xcd311b&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="445" height="364"></embed></object>

Menu jaký píšu pohádky

4. října 2009 v 15:29 | jane-sasi |  Moje pohádky na přání
1.Pes Rek,Pes Chlup a Hospodář
2.Pejsek a Kočička
3.Popelka
4.Šípková Růženka
5.Perníková chaloupka
6.Kouzelnice Lili
7.Slon Bimbásek cestuje
8.moderní popelka
POKUD CHCETE ABYSEM VÁM NAPSALA NĚJAKOU POHÁDKU NA PŘÁNÍ Z MENU TAK JENOM STAČÍ NAPSAT DO KOMENTÁŘŮ VAŠE JMÉNO A JAKOU STE SI VYBRALY POHÁDKŮ.

píšu pohádky na přání

4. října 2009 v 15:09 | jane-sasi |  zapisníček
Ahoj píšu nejen povídky na přání ale taky pohádky na přání.

Pes Rek,Pes Chlup,a Hospodář

4. října 2009 v 15:03 | jane-sasi |  Moje Pohádky
Pes Rek,Pes chlup,a Hospodář
Jednoho dne se stalo neštěstí, hospodář se o Reka přestal starat.A tak se pes rozhodl že hospodáři uteče.Vyhrabal si dírů v plotě a utekl k hodným lidem,když se druhý den hospodář probudil,aby dal Rekovi snídani,Rek tam nebyl.Tak se hospodář ptal sousedů jestli Reka neviděli, a oni řekli neviděli.Tak se hospodář hledal dál a po Rekovi nebylo nikde vidění,jak tak šel narazil na krásného pejska,a že si ho vezme domů,aby mu někdo hlídal ovce,tak si ho vzal a jak se na něj koukal tak ho napadlo jméno Chlup,a tak ho dobře vykrmoval.Když každé ráno šel se svým psem ven sousedé a ostatní lidé říkali,ten je krásný dokonce si i hrál s dětmi jako Rek.Když byl chlup velký hospodář každý den chodil na trhy prodávat zboží,tak Chlup musel hlídat ovce,ale dobře je hlídal,že když se vrátil hospodář domů Chlup vždycky dostával odměnu,když Chlup zestárnul,hospodář si ho už málo věnoval i už nedostával odměnu,když pohlídal dobře ovce tak Chlup údělal to stejné jako Rek,vyhrabal díru v plotě a zmizel.Když se vrátil z trhů hospodář domů,čekalo ho vevnitř velké překvapení,v boudě v teple spal pes jménem Rek.Hospodář byl tak nadšený,že se dokonce i rozbrečel radostí,a když se Rek probudil kouknul se kolem,a když se kouknul na hospodáře okamžitě stal a běžel hospodářovi do náruče,hospodář ho vzal a vzal si ho dovnitř dokonce i s ním spal v posteli.A hospodář si slíbil PÁR věcí a ty zní:Brát si Reka vždycky sebou,davát Rekovi vždy odměny,a hlavně se mu věnovat i když zestárne to je jedno prostě a jednoduše nenechávat psa o samotě a věnovat se mu každý den až do večera.A jednoho dne čekalo hospodáře další překvapení,vrátil se pes Chlupík,pes Rek se hned s ním skamarádil,a dokonce mu dovolil,aby s ním spal v boudě.Hospodář postavil dvě boudy na jednej bylo jméno Rek a na druhej Chlupík dokonce i měli svojí vlastní misku.Hospodář byl moc rád že se mu zpátky domů vrátily oba psy a trhy nechal na pokoji a stále se starál o svoje dva psy a možná žijí dodnes.
THE END

povídka

4. října 2009 v 12:08 | jane-sasi
<![CDATA[//><!]]>


tak mám pro vás další povídku
tahle je hlavně věnována pro Kiru,protože si nějakou přála,samozřejmě je to i pro ostatní adoufám že se vám to bude aspoň trochu líbit
dlouho mě to ležele v hlavě tak jsem to musel nakonec sesmolit:-)
odehrává se to v normálním světě(teda většina z toho=to pochopíte)
jako postavu tam hraje Naruto a ta další postava je moje maličkost(Popsal jsem se,ale na foto si netroufám),tak sem to psal jako svýma očima svůj přožitek(pochopíte)chyby ještě opravím protože to nebude jen tak bez nich :-)
snad se vám to bude líbit a necháte mi nějakej komentáš,dík moc
kopodon/David= v příběhu Will ;-)

o čem je film a 1.obrázek+1.tapeta

4. října 2009 v 9:46 | jane-sasi
REKLAMA
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/11644/2/32/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

Letopisy Narnie: Princ Kaspian

Dlouhý popis filmu

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/11644/2/29/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */
REKLAMA
Tvůrčí a umělecký ředitel Lewisovy nadace, Douglas Gresham (syn Lewisovy ženy, Joy Davidman Gresham, a jejího prvního muže, spisovatele W. L. Greshama) se již přes dvacet let snažil převést Lewisovy knihy na stříbrné plátno. Po velkém úspěchu Lva, čarodějnice a skříně pokračuje Gresham v práci na projektu, který označuje jako "druhou kapitolu celoživotního snu."

"Když film Lev, čarodějnice a skříň zaútočil v roce 2005 na filmová plátna, sledoval jsem, jak se moje sny mění v realitu," poznamenává Gresham. "Vždycky jsem doufal, že půjde o působivý film, který potěší diváky po celém světě, ale jeho skutečný úspěch mne tak trochu ohromil."

Producent Mark Johnson věří, že druhý díl v mnoha ohledech ten první překonává. "Jde o velkolepější film než Lev, čarodějnice a skříň," míní. "Před kamerou i za ní se pohybuje větší množství lidí, ale především je působivější pro stránce dramatické. Témata, kterými se zaobíráme v tomto díle, jsou mnohem zásadnější a o něco temnější než v prvním filmu."

Na rozdíl od prvního filmu, který záměrně začínal velice skromně a postupem času gradoval k finální bitevní sekvenci, je Princ Kaspian velkolepý už na samém začátku a postupem času se vše ještě stupňuje. "Teď už víme, jak ohromující ten svět je," říká Adamson, "takže jsme museli začít v tom stylu, v jakém jsme minule skončili, a na tom stavět dál. Točili jsme na mnohem více lokacích. Uvidíme hrady a království, vybudovaná novou lidskou rasou, Telmaríny. Takže jsme museli vymyslet docela nový svět. Tenhle díl je také temnější a drsnější než minulý, částečně i proto, že děti zestárly a příběh je tak dospělejší."

"V minulém filmu byly některé velice temné momenty," dodává. "Aslanova smrt je jedním z nejtemnějších míst filmu. Myslím, že tenhle film má rozhodně potenciál být ještě temnější. Miraz je v zásadě někdo, koho bychom mohli poznat i ve skutečnosti, což dodává jeho postavě i příběhu váhu."

"Lev, čarodějnice a skříň je velice citlivým příběhem o obětování a odpouštění," míní Adamson. "V jistém smyslu je druhý film mnohem osobnější, vypráví o tom, jak se sourozenci vracejí na místa, která milovali, ale ta už neexistují. Klíčové je tu spíše téma dospívání, stárnutí a dobrodružství."

"Princ Kaspian se od prvního filmu po stránce příběhu zcela odlišuje," vysvětluje producent Johnson. "Děti si v rámci možností opět zvykly na to, že z nich jsou znovu britští školáci. Najednou se ocitají zpátky v Narnii, protože je potřeba, aby zemi znovu pomohli."

"Je to nádherně nostalgický příběh," dodává Adamson. "V podstatě se sourozenci vrátili tam, kde si celou dobu přáli být, na místo, kterému patnáct let vládli. Všechno se změnilo. Z Cair Paravel jsou ruiny. Lidé, které znali, byli vyhnáni do lesů. Aslana tisíc let nikdo neviděl. Musejí se s tím vyrovnat, a současně se musejí pokusit obnovit Narnii, kterou si pamatují."

Tento námět zaujal i scénáristy. "Jde o něco, co sám Lewis příliš nerozebíral," upozorňuje scénárista Markus. "Lewis velice důkladně popsal, jaké by pro školáka ze čtyřicátých let bylo, kdyby se stal králem Narnie. Už ale příliš neřešil, jaká by pro krále Narnie byla proměna zpátky ve školáka."

"Rok, který strávili v Londýně, pro ně musel být přinejmenším podivný," dodává spoluscenárista McFeely. "S ohledem na jejich odlišné povahy se každý z Pevensieových se situací vyrovnával po svém. A jejich náhlý návrat do Narnie působí na každého z nich jinak."
Nejstarší ze čtveřice, jednadvacetiletý William Moseley tvrdí, že očekávání a radost z návratu před kamery odpovídá tomu, co prožíval Petr, kterého hraje, v době od své patnáctileté vlády v Narnii do chvíle, kdy se do ní v tomto novém příběhu vrací. Stejně jako jeho hrdina se pohledný Brit vrátil do školy.

"Natáčení prvního dílu byl úžasný zážitek," říká. "Pak jsme o to všechno přišli. I když jsem na situaci nereagoval úplně stejně jako Petr, přesto velice dobře rozumím tomu, jak se cítí. Po návratu je trochu arogantní. Petr odmítá Kaspiana uznat. Neřídí se radami srdce, ale svého ega. Dokonce i když o sobě pochybuje, tak je příliš tvrdohlavý, než aby ustoupil a přiznal, že se pletl. A nakonec za to zaplatí tu nejvyšší cenu."

V průběhu filmu se podle Moseleyho z Petra stává muž. "Když se vrátí do Narnie, uplynulo tam 1300 let a lidí nevědí, že je král. Vidí prostě jen chlapce. Petr jim musí dokázat, kým je."
"Když jsme Williama do role Petra obsadili, bylo mu patnáct a nikdy nic takového nedělal," vysvětluje Adamson. "Jeho proměna se příliš neliší od té, kterou projde Petr, ze sedmnáctiletého chlapce v mladého muže. Nemyslím, že předtím někdy byl přítomen natáčení filmu. A teď je z něj pohledný a schopný mladík."

Jeho kolegyně Anna Popplewell k tomu dodává: "Ačkoliv je Williamovi 21, hraje postavu, které je šestnáct nebo sedmnáct. Ale on je teď už dospělý. První zkoušku jsem s ním měla, když mi bylo třináct, a doslova jsme spolu vyrostli. Všichni jsme se trochu změnili."

Když si přečetla scénář, všimla si okamžitě i změn, kterých doznala její postava, Zuzana. "Zuzana se tentokrát víc zapojuje do akce," raduje se herečka. "Hrozně mě bavilo natáčení bojových scén. Bylo báječné zúčastnit se útoku a bitvy a pracovat na kaskadérských kouscích. V prvním filmu jsem k tomu moc příležitostí neměla."

Pro nejstarší z Pevensieových, Petra a Zuzanu, je tenhle film posledním, ve kterém se objevují. "Jsem šťastná, že jsem to mohla zažít, bylo to skvělé. A ani náhodou ničeho nelituji. Ale současně mě hodně mrzí, že už se k Narnii nevrátím," připouští Popplewell.

Z představitelky Lucinky, Georgie Henley, vyrostla pilná a chytrá dvanáctiletá dívka, která dokonce už napsala i dvě povídky. Henley si také všimla změn, kterými její postava prošla. "V minulém filmu jsem byla sladká a roztomilá Lucinka, a tentokrát se chovám trochu iniciativněji, což byla velká zábava," říká a dodává, že spoustu času strávila tím, že se učila jezdit na koni a bojovat s dýkou. "Lucinka si také více stojí za tím, v co věří - za Aslanem. Je odvážnější a má vlastní názor na to, co je podle ní správné. Spatří Aslana dříve než její sourozenci, což myslím ukazuje, jaká její víra v něj je."

Skandarovi Keynesovi, který představuje Edmunda, bylo na začátku natáčení prvního filmu dvanáct. Na konci Prince Kaspiana je mu šestnáct. I přesto, že je o pět let mladší než jeho kolega Moseley, má Keynes dojem, že jeho postava přebírá v tomto filmu roli nejstaršího ze sourozenců.

"Edmund se o Petra pořád stará," míní mladý herec. "Pořád mu pomáhá, ale nikdy se za to nedočká uznání, což ho trochu rozčiluje. Dost se to ve filmu opakuje - Edmund zachraňuje Petra. Jedna scéna ve scénáři měla dokonce nadpis 'Edmund všechny zachrání'. Nedovolil jsem, aby to kdokoliv pustil z hlavy. Chodil jsem toho dne po place se scénářem v ruce a opakoval 'Edmund všechny zachrání'. To bylo bezva."

"Všichni dospěli," hodnotí je režisér Adamson jako hrdý otec. "Jedním z hlavních důvodů, proč jsem se pustil i do druhého filmu, bylo to, že jsem mohl zase natáčet s těmihle dětmi. Mají mezi sebou báječný vztah, stala se z nich rodina a nás do ní přibrali."

Postavy, které bojují o vládu nad velmi pozměněnou Narnií, představují dva hollywoodští nováčci - mladý a charismatický britský divadelní herec Ben Barnes v titulní roli, a zkušený italský herec Sergio Castellitto, který ztělesňuje čiré zlo v podobě krále Miraze.

"Trvalo nám velice dlouho, než jsme Bena nalezli, a zkoušeli jsme spoustu herců," říká Johnson. "Potřebovali jsme mladíka, který dokáže zahrát skutečného hrdinu, ale který má v sobě také něco, co odráží věci, které jeho postava ve filmu zažije"

Barnese objevili tvůrci filmu náhodou, zásluhou jeho divadelní role ve hře The History Boys v londýnském West Endu. "Když jsme se s Benem konečně setkali tváří v tvář, zjistili jsme, že je okouzlující, vtipný a odhodlaný. Prostě si nás získal," přiznává Adamson. Do práce se Barnes musel vrhnout takřka okamžitě. Během prvních dnů a týdnů natáčení na Novém Zélandu trávil čas kostýmovými zkouškami, tréninkem jízdy na koni, šermu a kaskadérským výcvikem.

Musel také zapadnout do herecké a filmové rodiny, která při natáčení prvního dílu vznikla. Všichni čtyři představitelé Pevensieových se na něj na Zélandu těšili a byli zvědaví, jak si s ním budou rozumět. "Stal se z něj čestný Pevensie," vtipkuje Keynes. "A protože mu bylo pětadvacet, tak jsme se všichni chovali trochu dospěleji."

Než se Kaspian s Pevensieovými setká v Narnii, organizuje mezi Narnijci povstání proti svým vlastním lidem, Telmarínům. "Snaží se mě zabít," vysvětluje Barnes. "Zatroubím na kouzelný roh a přivolám do Narnie Pevensieovy. Petr, jakožto nejvyšší z králů, po právu usoudí, že se od něj očekává rozhodování. Každý z nás má odlišné představy o tom, jak bychom měli mého zlého strýce porazit, což vede ke vzniku konfliktu mezi námi."

"V tomhle díle jsou dospělí mnohem děsivější," prohlašuje Moseley. "Bílá čarodějnice byla strašidelná, ale s Mirazem se nedá srovnávat. S oběma jsem bojoval a Miraz mi vyrazil dech. Bylo vážně zajímavé sledovat Sergia, jak se mění v Miraze. Stane se z něj úplně jiný člověk!"

"Sergio je jedním z nejuznávanějších evropských herců současnosti," říká producent Johnson o představiteli filmového padoucha. "Jakmile jsme uviděli nahrávku se zkouškou, řekli jsme si, že nás rozhodně velice zajímá."

"Andrewa Adamsona velice obdivuji, protože se věnuje i psychologickým aspektům herectví a postavy," míní Castellitto. "Povídali jsme si o postavě jako o živém člověku. Bavili jsme se o bitvě mezi mládím a stářím. V tomto ohledu rozdíl mezi Mirazem a Kaspianem opravdu vyniká."

Maskéři Paul Engelen a Kevin Alexander ve spolupráci s Adamsonem navrhli podobu samotných Telmarínů, kteří získali velmi středomořské rysy. Okamžitě bylo také jasné, že by měl Miraz mít vousy. "Zvětšili jsme mu i bradu jako takovou. Má hustší obočí, temné oči, a samozřejmě také nosí svou klasickou náušnici." K tomu už bylo třeba dodat jen kostým, působící mírně pirátským dojmem, a dokonalou zbroj a zbraně ze studia Weta, a král Miraz mohl vykročit na plátno.

Také kouzelná narnijská stvoření prošla v rukou Howarda Bergera velkou proměnou. "V Princi Kaspianovi máme podsadité fauny, staré fauny, trpaslice, afro-narnijské kentaury s rodinami. Minotauři jsou teď na straně dobra. Máme tu novou čarodějnici, vlkodlaka a jsou zpátky i satyrové, ale všichni jsou pozměnění a působí víc jako zvířata."

"Mými oblíbenými postavami jsou trpaslíci," prohlašuje Berger. "Máme tu hned dva: Dýnila, kterého hraje Peter Dinklage, a Nikabrika v podání Warwicka Davise. Vymysleli jsme pro jejich proměnu v Narnijce opravdu náročné a působivé věci."

Dinklage poprvé spatřil náznaky toho, jak by měl Dýnil vypadat, když navštívil Adamsona v Los Angeles. "Seděl jsem tam v místnosti plné počítačů a díval se na obrazovkách na svého digitálního dvojníka," vzpomíná herec. "Nikdy jsem nic takového neviděl. Bylo to vlastně hrozně divné, ale nepřipadalo mi, že bych v téhle fázi mohl ještě roli odmítnout." Po aplikaci masek je herec změněn k nepoznání, až na jeho charakteristické oči. Každý den strávil v maskérně dvě a půl hodiny.

"Úplně naposledy mi nalepili opravdu hodně dlouhý plnovous a paruku z jačích chlupů," vysvětluje Dinklage. "Někde na severu teď pobíhá jak a je mu velká zima. A je mi to líto. Ale protože jsme natáčeli v létě v Praze, tak já jsem zrovna dvakrát nemrzl, spíš naopak."

Jeho kolega Warwick Davis prožil podobnou proměnu také. Nikabrik je navíc velice zajímavou postavou. Sám herec prohlašuje, že je "v jádru zatrpklý." "Howardova maska mi pomohla tu postavu lépe pochopit," pokračuje herec. "Pak přijdete na to, jak by měla mluvit. Pak přijde na řadu neuvěřitelně dokonalý kostým se spoustou titěrných detailů, kterých si možná ani nevšimnete. Jako herci vám to všechno hodně pomáhá. V těch šatech jsem žil, pracoval a bojoval. Pak přijdete na scénu a všechno to do sebe zapadne a vy se jako kouzlem ocitnete v Narnii."

Jiný, a přesto podobný zážitek čekal i na Cornella S. Johna, který ztvárnil afro-narnijského kentaura, který princi Kaspianovi a Pevensieovým pomáhá v boji proti králi Mirazovi. John podstoupil sáhodlouhý proces, na jehož konci ho latexové obličejové doplňky se zelenými přiléhavými kalhotami, které počítačoví kouzelníci nahradili koňskými nohami, proměnily v jedno z nejpůsobivějších stvoření celého filmu.

"Na začátku jsem neměl nejmenší tušení, jak bych měl vypadat," vzpomíná John. "Protože kentauři mohou žít stovky let, máte víceméně volnou ruku. Rozhodl jsem se, že je mi 170 pozemských let."

Pro ztvárnění Aslana bylo opět využito mechanických loutek i obleků, to vše doplněné počítačovými efekty. "Andrew chtěl, aby byl Aslan o 15 procent větší," říká Berger. "Dokázali jsme využít digitální scany z prvního filmu a vyrobili odpovídající měrou větší loutku. Nakonec jsme měli v rukou opravdu hodně velkého lva."

Ze všech stvoření, vystupujících v Princi Kaspianovi, byla ale nejnáročnější postava myšáka Rípčípa, vytvořená pomocí počítačové grafiky. "Jedním z prvních problémů například bylo to, že velká myš se jen těžko chová jako skutečná myš. Chtěli jsme zabránit tomu, aby Rípčíp připomínal krysu. Museli jsme také vymyslet jeho anatomii, která by vycházela z myši, ale přesto mu umožňovala bojovat s mečem, nosit zbroj a chodit po dvou i po čtyřech," líčí problémy Greg Butler z firmy The Moving Picture Company, která pro film Rípčípa stvořila.
"V tomhle filmu se nám Rípčíp představuje," dodává Adamson. "V Plavbě jitřního poutníka pak hraje klíčovou roli. V podstatě jsme ho tu vytvořili pro další narnijské filmy. Neměl jsem šanci využít ho tolik jako jiné postavy. Ale i tak to stálo za to, je velice zajímavý."

Přípravy na druhý film pro Adamsona a jeho tým umělců a herců (který na konci natáčení čítal kolem dvou tisíc lidí) začaly už v době, kdy byl první film v postprodukci. Zatímco scénáristé Markus a McFeely pracovali na scénáři, tým dvanácti umělců v čele s Rpinem Suwannathem začal vymýšlet samotnou podobu filmu. Prvním krokem bylo to, že začali po celém světě hledat lokace, které by se radikálně odlišovaly od zimní krajiny, zobrazené ve Lvu, čarodějnici a skříni.

"Narnie neexistuje," vysvětluje Mark Johnson. "Jen v Lewisově fantazii. A v představách Andrewa Adamsona. Abychom ji vytvořili, museli jsme hledat vhodná místa po celém světě už rok před samotným zahájením natáčení." Filmaři si nakonec zvolili pro natáčení Českou republiku (včetně Prahy, Ústí nad Labem a oblasti Brd poblíž Dobříše), Polsko (národní park Stolowe a soutěsku Kamienczyka), Slovinsko (řeku Soca v Bovecu poblíž jediného národního parku v zemi) a Nový Zéland.

"Nový Zéland je výjimečný svými starými lesy," říká Adamson na vysvětlenou, co ho znovu přivedlo do jeho rodné země. "V Evropě neexistuje oblast, která by někdy v minulosti nebyla vykácena a znovu zalesněna, takže najít tam hodně starý les je nesmírně těžké. Na Novém Zélandu pokrývají prastaré lesy celé západní pobřeží jižního ostrova."

Natáčení začalo na překrásných místech v okolí Mercury Bay, kde se natáčely scény, ve kterých se Pevensieovi poprvé ocitnou v Narnii, a kde objeví ruiny hradu Cair Paravel. Poté se štáb přesunul na jižní ostrov. Tam se ve zdejší nedotčené přírodě natáčelo na třech různých místech, z nichž dvě jsou z obav před přívaly turistů známa jen pod krycími názvy "Západní řeka" a "Zrcadlová řeka". O průzračné vodě na druhém z nich Anna Popplewell míní, že si lidé budou myslet, že jde o počítačem vytvořený trik.

Po desetidenní přestávce se natáčení přesunulo na druhou stranu zeměkoule, do Prahy. "Praha je oblíbeným místem filmařů," vysvětluje Johnson, "z mnoha různých důvodů. Mají tam velice schopné štáby. Je tam k dispozici veškeré potřebné vybavení a velká studia. A dá se tam točit poměrně levně, což je v současné době velice důležité."

Hlavní město České republiky zastoupilo ve filmu Anglii v době druhé světové války. Ulice u Rudolfina se s pomocí dodatečných speciálních efektů proměnila v Trafalgar Square přibližně z roku 1941.

Pražská studia na Barrandově jsou dost velká na to, aby se do nich vtěsnal menší les. V novém ateliéru 8 tak vznikl Lewisův Taneční palouk, místo, ukryté tak hluboko v lesích, že jej Telmaríni neobjevili. "V knížce je to místo, kam fauni a další narnijská stvoření chodí tančit," vysvětluje výtvarník Roger Ford. "Ve filmu se tam Narnijci scházejí, aby naplánovali další postup v boji proti Mirazovi."

Fordovým největším úkolem byla stavba obrovského hradu, který vyrostl na ploše za studiem. Na počátku jeho vzniku stála prostá věta: "Kaspian žil v působivém hradu..." Šestipatrová stavba se zásluhou speciálních efektů proměnila v šedesát metrů vysoký kolos, a jeho vnitřní plocha měří více než 1800 m2. Dechberoucí stavbu postavilo za patnáct týdnů 200 tesařů, malířů, sochařů a dalších řemeslníků.

Stejně působivé jsou i trosky kamenného stolce v Aslanově stráži, kde došlo v prvním filmu k Aslanovu obětování. Kruhová podzemní místnost, připomínající hrobku, byla vytvořena ze sádry a polystyrenu a několik metrů vysoké pilíře se vypínaly ke stropu studia. Na zdech tu jsou k vidění detailní rytiny, zachycující dějiny Narnie v uplynulých 1300 letech.

Adamson přišel s nápadem, že by místnost osvětloval ohnivý kruh, který ji přímo pod rytinami obepínal. "Nemohli jsme použít skutečný olej nebo podobnou hořlavinu, protože je problém je udržet pod kontrolou," vysvětluje specialista na mechanické efekty Gerd Feuchter. "Museli jsme vymyslet speciální systém propanových hořáků, umístěných pod obarvenou vodu." Řadu lidí tento systém zaskočil, protože netušili, že propan hoří i pod vodou.

Přes dva měsíce strávil Fordův tým stavbou mostu přes řeku Soca ve Slovinsku, kde se natáčela dost možná nejpůsobivější sekvence filmu. "V knížce onen most postavili Telmaríni a stojí tam už stovky let," prozrazuje jeho tvůrce. "Když Narnijci konečně zvítězí, přivolá Aslan říčního boha, který most zničí a řeku osvobodí."

Pro jeho stavbu bylo zapotřebí spolupráce s největší firmou, zaobírající se ve Slovinsku stavbami mostů, Primorje Group, protože bylo mimo jiné třeba i odklonit na dobu jeho stavby koryto řeky jiným směrem. "Přizpůsobili se bez mrknutí našim potřebám a byli naprosto skvělí," hodnotí je Ford.

V novozélandských Henderson Studios Fordův tým postavil pokladnici, dvoupatrovou rozpadající se jeskyni, naplněnou poklady. "Chtěli jsme, aby bylo vidět, že když Petr, Edmund, Zuzana a Lucinka vládli, obdrželi spoustu darů od lidí z různých zemí." Tvůrci strávili spoustu času tím, že hledali po půjčovnách rekvizit potřebné množství pokladů, ale ani zdaleka to nestačilo. Nakonec byli nuceni přes 2000 kusů rekvizit vyrobit. Rekvizitáři se ostatně při natáčení tohoto filmu rozhodně nenudili - jejich pětatřicetičlenný tým musel vyrobit přes sedm tisíc rekvizit.

Kostymérka Isis Mussenden dohlížela na výrobu stovek kostýmů pro Telmaríny. Řídila tým více než sedmdesáti lidí, jak v Praze, tak v Aucklandu. Její hlavní inspirací byly lidové kroje ze Sardinie a obrazy byzantského malíře El Greca.

"Ráda začínám návrhem barevné palety," poznamenává na adresu stříbrošedých odstínů oblečení telmarínských vojáků. "Narnijci už měli barvy definované, ale Telmaríni se objevují ve filmu poprvé. Nechtěli jsme použít červenou a zlatou, to jsou narnijské barvy. Co se týče Sardinie, řídili jsme se Andrewovou představou, že by měli Telmaríni působit středomořsky, aby se od ostatních postav mírně odlišovali."

"Navrhla a vyrobila jsem kostýmy pro armádu, což jsem nikdy předtím nedělala," dodává Mussenden. "I když to bylo zajímavé, byla to také obrovská spousta práce." Odhaduje, že vyrobili 262 kostýmů, 3722 doplňků pro telmarínskou armádu (včetně přilbic, rukavic, bot a dalších věcí) a 1003 doplňků pro telmarínské vesničany. Při jejich výrobě také úzce spolupracovala s Richardem Taylorem z firmy Weta.

"Miraz a jeho šlechta potřebovali speciální výzbroj a výstroj," komentuje Taylor. "Vyrobili jsme jim individuální meče, pochvy, zbroje i přilby. Mirazova přilba odráží styl, jakým svým lidem velí - zcela zakrývá obličej a navenek tak nejsou vidět naprosto žádné emoce."

Svět Narnie ožil i prostřednictvím kouzel odborníků na vizuální efekty, v jejichž čele opět stál na Oscara nominovaný Dean Wright. Spolu s Adamsonovou dlouholetou kamarádkou Wendy Rogers si přivolali pro práci na Princi Kaspianovi na pomoc zcela nový tým počítačových kouzelníků.

Stejně jako v prvním díle je prakticky každý záběr nějakým způsobem upravován počítačově. "Jde po stránce vizuálních efektů o jeden z nejnáročnějších filmů, jaký byl kdy vytvořen," říká Wright. "Andrew byl rozhodnutý, že chce laťku posunout výše. Už na začátku jsme plánovali minimálně dvojnásobný počet efektových záběrů oproti Lvu, čarodějnici a skříni."

Adamson také toužil po tom, aby prolomil bariéru mezi počítačovými postavami a lidmi. Lucinka objímá Aslana, Zuzana odjíždí z bitvy u hradu na zádech kentaura, Kaspiana do hradu nesou gryfové - to všechno jsou ukázky toho, jak náročná byla práce specialistů na vizuální efekty.

"Andrew se vždycky velice snaží o to, dostat do záběru co nejvíce skutečných věcí či osob," míní Wright. "To, že sedí v režisérském křesle, je pro nás jako dar z nebes. Jako odborníci na vizuální efekty toužíme po tom, aby nám někdo dával stále náročnější a náročnější úkoly. Myslím, že většina inovací v tomto oboru vzniká zásluhou toho, že vás režisér nutí k něčemu, o čem jste neměli nejmenší tušení, že vůbec dokážete. Když lidé obdivují efekty, měli by pomyslet na režiséra. Z jeho hlavy pochází 95 procent nápadů, které realizujeme. Snažíme se mu jen pomáhat a vylepšovat je."

Sám Adamson prohlašuje, že jeho cílem bylo dát divákům něco, co ještě neviděli. "A myslím, že se nám to podařilo. Vyvinuli a vylepšili jsme spoustu postupů, které můžeme v budoucnosti využít. Jak uděláte kentaura? Jak minotaura? Teď, když víme, jak na to, můžeme příště ušetřit spoustu prostředků."

Nejtěžším úkolem toho filmu je podle Johnsona to, aby ve světle Lva, čarodějnice a skříně uspěl. "Lide na celém světě viděli první díl a bavili se u něj," zdůrazňuje. "Teď čekají něco ještě lepšího. Takže nemůžeme natočit film, který bude stejně dobrý jako ten první. Musíme natočit ještě působivější."

Adamson soudí, že natáčení filmů ze série Letopisů Narnie bylo pro něj velice příjemnou zkušeností. "Měl jsem možnost vyjít z velice podstatné dětské vzpomínky a ukázat lidem něco, co předtím existovalo jen v jejich představách. Snažil jsem se ty filmy točit tak, aby odpovídaly tomu, jak jsem si příběhy v knížkách jako osmiletý představoval. Když něco takového zažijete jednou v životě, můžete si říkat, že máte obrovské štěstí. Já to ale zažil hned dvakrát."

video The Climb

4. října 2009 v 9:29 | jane-sasi |  Hannah Montana
<object width="580" height="360"><param name="movie" value="http://www.youtube-nocookie.com/v/TmUGwK_43Tk&hl=cs&fs=1&color1=0xe1600f&color2=0xfebd01&border=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube-nocookie.com/v/TmUGwK_43Tk&hl=cs&fs=1&color1=0xe1600f&color2=0xfebd01&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="580" height="360"></embed></object>

Crazy Frog Popcorn

4. října 2009 v 9:20
<object width="445" height="364"><param name="movie" value="http://www.youtube-nocookie.com/v/RcfSPPlcYx0&hl=cs&fs=1&color1=0xcc2550&color2=0xe87a9f&border=1"></param><param name="allowFullScreen" value="true"></param><param name="allowscriptaccess" value="always"></param><embed src="http://www.youtube-nocookie.com/v/RcfSPPlcYx0&hl=cs&fs=1&color1=0xcc2550&color2=0xe87a9f&border=1" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" width="445" height="364"></embed></object>

video Crazy Frog we are the champions

4. října 2009 v 9:16 | jane-sasi
<!-- Kod AfroDita.name blog --><script src="http://www.afrodita.name/blog.php?hra=522-crazy-frog---we-are-the&size=4"type="text/javascript"></script><br /><span style="text-align:center">Hru poskytl server <a href="http://www.afrodita.name"title="hry online" target="_blank">AfroDita</a></span><!-- Konec kodu Afrodita.Name Tools --> Rozhodně se na to koukni te až do konce je to fakt suprový video a nemá to chybu
ještě nějakých pár videích přidám od Crazy Froga tak nezapomeňte rozhodně se koukni te na tuto video

Hannah Montana

3. října 2009 v 21:39 | jane-sasi |  Hannah Montana
ROZHODLA JSEM SE A SLIBUJU ŽE SE PO NĚKOLIKA LETECH OPĚT ZAČNU STARAT O MŮJ BLOG A BUDU SE MU VĚNOVAT CO BUDU MOC SLIBUJU

blog jane-uzumaki

3. října 2009 v 21:32 | jane-sasi |  zapisníček